J.- P. Sartre - Pohádka o šaškovi, který nebyl hotový (existencialismus)

Описание: 📖 Proč vyprávím filozofii jako pohádku?
Filozofie je často plná složitých pojmů, cizích slov a definic.
Ne proto, že by byla určená jen pro chytré lidi 🧠,
ale proto, že se časem začala vyprávět jazykem, který je našemu mozku cizí.
Náš mozek ale nepřemýšlí v definicích.
Přemýšlí v obrazech, příbězích a vztazích 🌿📖
Když slyšíme abstraktní pojem, rychle se ztratíme.
Když ale slyšíme příběh, zůstáváme ✨

Pohádka:
• dává pojmům tvář a děj 🎭
• propojuje myšlenky do smysluplného celku 🧩
• a pomáhá nám si věci opravdu zapamatovat, ne je jen odříkat 🧠💫
Nepředělávám filozofii proto, abych ji zjednodušila,
ale proto, abych ji vyprávěla jazykem, kterému náš mozek přirozeně rozumí 🌱
Pohádka není útěk od myšlení.
Je to jiná cesta k porozumění 🌌
A pokud si díky příběhu někdo řekne:
„Aha, takhle už to chápu.“
— pak to dává smysl ❤️

🌿Tyto pohádkové příběhy pracují hlavně se základními a obecnými myšlenkami dané filozofie.
Slouží jako vstupní mapa — odtud se dá jít kdykoliv mnohem dál do hloubky.


TEXT POHÁDKY:
📖 Pohádka o šaškovi, který nebyl hotový
(existencialistická pohádka podle Jean-Paul Sartre)
Bylo jednou jedno království, které nemělo proroctví.
Nebyla tam žádná kniha osudu, žádný plán, žádné „tak to má být“.
Lidé se rodili, žili a umírali —
a nikdo jim neřekl, kým mají být.

🏰 Království věcí
V tom království stály vysoké zdi.
Byly pevné, chladné a klidné.
Zdi nepochybovaly.
Zdi nepřemýšlely.
Zdi prostě byly.
Bylo to království bytí v sobě.
Věci tam byly hotové:
• kámen byl kamenem
• trůn byl trůnem
• zeď byla zdí
Nikdo od nich nic nečekal.
A ony samy se na nic neptaly.

🤡 Šašek
Uprostřed toho království žil šašek.
Neměl jméno,
protože si ho mohl každý den změnit.
Neměl úkol,
protože mu nikdo neřekl, proč tu je.
Směl říkat cokoli.
Směl se smát králi.
Směl porušovat pravidla.
A přesto byl ze všech nejvíc neklidný.

🧍‍♂️ Bytí pro sebe
Šašek nebyl hotový jako zdi.
Každý den se ptal:
• „Kdo jsem?“
• „Kým se stanu?“
• „Co ze mě bude, když se rozhodnu jinak?“
Nebyl tím, čím byl.
A byl tím, čím ještě nebyl.
Byl bytím pro sebe.

🎭 Masky a špatná víra
Šašek měl truhlu plnou masek.
Jednou byl veselý.
Jindy cynický.
Jindy lhostejný.
A někdy si říkal:
„To nejsem já. To je jen role.“
Ale v hloubi duše věděl,
že si masky vybírá sám.
A právě tehdy ho přepadla špatná víra —
touha stát se věcí,
touha být pevný, hotový, bez odpovědnosti.
Touha být zdí.

🌪️ Svoboda a úzkost
Jednoho večera šašek pochopil něco děsivého:
Nikdo za něj nerozhodne.
Nikdo ho nezachrání.
Nikdo mu neřekne, co má dělat.
Je svobodný.
A s tou svobodou přišla úzkost.
Ne strach z něčeho,
ale strach z toho, že všechno záleží na něm.
Byl odsouzen ke svobodě.

👀 Pohled druhých
Na nádvoří ho sledovali lidé.
Smáli se mu.
Posuzovali ho.
Ukazovali na něj prstem.
V jejich pohledu se šašek cítil jako věc.
Jako objekt.
A pochopil:
„Druzí ze mě dělají něco, čím nejsem.“
Byl svobodný —
a přesto uvězněný v očích ostatních.

🧱 Zeď
Jednoho dne šašek došel k nejvyšší zdi v království.
Zeď byla klidná.
Nemusela se rozhodovat.
Nenese odpovědnost.
Šašek se jí dotkl a zašeptal:
„Jaké to je být hotový?“
Zeď mlčela.
A šašek pochopil:
„Kdybych byl jako ty, nebyl bych člověkem.“

🔥 Rozhodnutí
Šašek se neproměnil.
Nezachránil svět.
Nezmizela jeho úzkost.
Jen udělal jedno tiché rozhodnutí:
„Přijímám, že nejsem hotový.
Přijímám, že jsem svobodný.
A že za to nesu odpovědnost.“
A to stačilo.

🌌 Poselství pohádky
Člověk není věc.
Nemá danou podstatu.
Nejdřív existuje
a teprve potom se stává tím, čím je.
To je existencialismus.
A šašek?
Ten šel dál —
ne jako hotový hrdina,
ale jako člověk, který se musí tvořit znovu a znovu.

✨ Konec, který není koncem.