Slavík v tmách | optimistická gotická balada

Описание: Každý by měl zasadit strom aby měl dříví na rakev. Anketu vyhrála gotika tak tady je.
Veselá gotická píseň inspirovaná motivem života, který se mění ve vlastní hrob.
Volně inspirováno: Milost! (Hřbitovní kvítí) - Jan Neruda
Song vypráví o člověku, který prošel svým životem jako poutník mezi světlem a stínem, a nakonec našel jedinou „milost“ tam, kde ji nikdo nehledá — v tichu země a větru.
Bez milosti… bez úsvitu… jen tíha let…

Zpíval jsem tiše jak slavík v tmách,
svět odpověděl svím chladným hlasem.
Světlá i temná roztrhla klid,
všechno, co rostlo, řezal vlastní čas.
Kořeny pily mé bolavé srdce,
a strom můj vyrostl z tíhy dnů.

Den po dni do dřeva ryl svůj dech,
krev i pot mu dává sílu růst.
Roční doby šly kolem jako přízraky,
doteky mrazu, deště, půlnočních úzkostí.
A když mi zvony rozezněly hruď,
pochopil jsem: konec si vyrobím sám.

Pohřbi mé jméno do tichých bouří,
ať vítr sám tu já zasype.
Žádné prosby, žádná milost už není —
jen hlína, ticho… a vítr nad hrobem.

Ze starého kmene jsem vyřezal úděl,
prkna i nářadí z bolestí dnů.
Hrob čekal tiše jak starý společník,
otevřená náruč studené země.
A já nežádal od světa už nic víc —
jen aby vítr položil poslední prach.

Pohřbi mé jméno do tichých bouří,
ať vítr sám tu já zasype.
Žádné prosby, žádná milost už není —
jen hlína, ticho… a vítr nad hrobem.

A vítr… a vítr… dokončím, co jsem začal já…