Gruzie s dětmi na kole - jak jsme měli psa

Описание: Stoupali jsme do průsmyku Goderdzi v Gruzii, kde v postatě od nuly stoupáte do dvou tisíc, a posledních asi 30 kilometrů už silnice není asfaltová, je to prašná cesta s hodně kameny. Jeli jsme tedy dost pomalu, často kola museli tlačit. V Gruzii se potuluje spousta psů, a někdy stačí vlídné slovo nebo kus chleba, a je doslova váš. No a tak se stalo, že jsme najednou měli jednoho hafana v patách. Nejprve jsem ho zaháněla, myslela jsem, že někomu patří, ale pak nám jedna paní řekla, že ho zná, že je to tulák, který často doprovází turisty, resp. tulačka. V té době už měla jméno, děti jí říkaly Riki. A tak šla s námi. Naše tempo bylo fakt pomalé, tak vždycky kousek popoběhla a pak na nás shora koukala. Děti si ji oblíbily a večer, když jsme rozbili tábor, začalo pršet a hrozilo, že půjde k nám spát do stanu. Byla to odolná kavkazská fenka, zvyklá trávit noci venku, ale děti nedaly jinak než že ji alespoň na noc přikryjí svojí pláštěnkou. Ráno potom od našeho tábořiště odháněla zvědavé krávy, přijala nás jako svoji smečku. Další den s námi ještě chvíli běžela, pak ale horská stezka vyústila na hlavní asfaltku plnou aut, a tak přišel čas se rozloučit.
Další pes se k nám přidal v horském údolí cestou na sedlo Zagari. Dostal jméno Kuri a podobně jako Riki, s námi strávil dva dny a jednu noc. Našemu tempu bohužel nestačil, nebo uviděl něco zajímavějšího a rozhodl se, že už s námi běžet nechce a tak ani nevíme, kde jsme ho ztratili.