Řekla jsem to nahlas

Описание: Sedím tu v řadě, v kině je narváno,
sledovat film však není mi dopřáno.
V hlavě mi straší můj šéf a ty jeho řeči,
jak mě zas v práci dusí a jak na mě ječí.
Mám toho dost, ta zlost ve mně prostě vzkypí,
v duchu ho posílám tam, kam slunce nesvítí.
„Jdi už do pr…“ jsem vkřikla do ticha,
jenže ty slova zpět špatně se polykaj.

Řekla jsem to nahlas! To jsem vážně nechtěla,
vlastní pusa mě právě teď zradila.
Kde je tlačítko MUTE? Proč ho nemám u pusy?
Všichni na mě čučí, trapas, co se nemusí.
Moje myšlenky jsou venku, lidi zíraj na mě,
snažím se schovat, dala bych si po tlamě!

Pán přede mnou se otočil, v očích má blesky,
„Slečno, co si to dovolujete? To není hezký!“
Myslel si, že to patřilo jemu, tý jeho pleši,
sedí tam uraženě, vůbec ho to netěší.
Já rudá až na patách, koktám něco o šéfovi,
on jenom kroutí hlavou, to jsou lidi pitomý.
Celý kino teď ví, co si myslím o vedení,
lepší typ na trapas prostě na světě není.

Ztratila jsem od svý pusy někam klíč,
všechno vyžvaní a můj klid je dávno pryč.
V hlavě je to revoluce, svíjím se v křeči,
ztratila jsem kontrolu nad svou vlastní řečí!
Chci se prostě vypnout!

Řekla jsem to nahlas! To jsem vážně nechtěla,
vlastní pusa mě právě teď zradila.
Kde je tlačítko MUTE? Proč ho nemám u pusy?
Všichni na mě čučí, trapas, co se nemusí.
Moje myšlenky jsou venku, lidi zíraj na mě,
snažím se schovat, dala bych si po tlamě!

„No ne, pane, fakt jsem myslela šéfa… no vážně… pardon…“
MUTE! Prosím, okamžitě MUTE!