Krajka a střelný prach ​Tři stíny staré v půlnočním kruhu,věští si osud z dávných dnů dluhu.

Описание: Krajka a střelný prach (Krajka a střelný prach)
​..
​Tři stíny staré v půlnočním kruhu,
věští si osud z dávných dnů dluhu.
Rtěnka a sponky, mašle co planou —
přítelkyně ze snů, co neustanou.
Znovu se sešly. Život se zastavil.
Kdo by o šatech a hříších nevyprávěl?
Móda let minulých – doušek naděje,
stříbrný brokát se tmou jen chvěje.
​...
​Raz-dva-tří, raz-dva-tří... vítr v tmách skučí!
Taťána s dopisem, slza ji mučí.
Pod vrstvou líčidel – chladná jen žula,
každá své tajemství do sebe vtiskla.
V tom valčíku láska i klid se teď pojí,
osud je vede v tom krutém boji!
​..
​U sloupu Igor na ulici stojí,
mrazu se neleká, v osudu stroji.
Lovec je duší, za stínem pádí,
zpráva na WhatsAppu v kapse ho svádí.
V slovech má lichotky, nadšený blud,
za paravánem zmizel jeho stín i stud.
Vlevo je schůzka, vpravo jen tma,
kde čas jak šílenec němě se zná.
​..
​Špendlíky prší... kožešina padá.
Zvadlá je kůže, za úspěch – ta zrada.
Tvář žloutne únavou, rty se jen pohnou,
v očích jsou jiskry... než v prázdnotě zhasnou.
„Dost bylo hraní! Co karty nám poví?“
Vtom cvaknutí slyšíš... a ticho ho loví.
Závěr automatu. On na frontu šel.
Hájit tvůj klid, když se obzor v krvi chvěl.
​...
​Sníh padá v vločkách. Dům osiřel v ráz.
Po věčném zlatě měl v srdci jen mráz...
Chtěl mírný život! Však tango teď mlčí.
Jen srdce v zákopu v tři takty tluče.
Taťána v šatech, tak sama a bledá,
mrtvolný měsíc na nebi hledá.
Portréty hledí. Venku je mela.
V zákopu milý. Tma město zastřela.