Drazí architekti… — Etika architektury // Náplavka

Описание: Náplavka (2018), Praha • Petr Janda • Barbora Bírová

V březnu 2018 pražští radní schválili proměnu náplavek podle návrhu architekta Petra Jandy. Ten se prostoru však věnuje přibližně už od roku 2009, kdy začal spolupracovat s (A)VOID Gallery, tehdy byla náplavka ve správě společnosti Parking Praha, která tendr získala s cílem parkování na náplavce. Petr Janda s kurátorem Ivo Slavíkem iniciovali vznik nové platformy na Rašínově nábřeží – galerie (A)VOID Floating na torzu lodi. Myšlenka architektonické revitalizace tak vznikla ze spodu, architekta Jandu v roce 2011 oslovilo také občanské sdružení Dvojka sobě, které „převzalo“ správu náplavky a začalo zde organizovat kulturní a komunitní akce. Projekt architektonického zásahu byl postupně představen např. na výstavě Městské zásahy, na ozvučné desce, na IPRu v rámci koncepce pražských břehů, ale k reálnému projednávání se dostal až o několik let později, kdy město vypsalo výběrové řízení (nikoli architektonickou soutěž) na návrh veřejných toalet. Architekt Janda město přesvědčil, že je potřeba náplavky řešit koncepčně jako celek a nakonec se stal autorem „revitalizace“ Rašínova, Dvořákova i Hořejšího nábřeží. Později se ve spolupráci s oslovenými sociology a antropology zasloužil o vznik funkce kurátora náplavek, který má za úkol se všemi aktéry (město, městské části, rezidenti, návštěvníci, provozovatelé na náplavce atd.) koordinovat program a aktivity na náplavkách, spolu se správcem a architektem se podílí na fungování náplavky. Do konce roku 2018 se zrekonstruují kobky, na jejich využívání (občerstvení nebo galerijní nekomerční využití) se budou vypisovat výběrová řízení, přibydou toalety a podzemní kontejnery, obnoví se mobiliář. Nejde však jen o „beautifikaci“ prostoru, nutné je především přesíťování inženýrskými sítěmi, aby vyhověly současným nárokům na využívání. V budoucnu vznikne nový terminál lodní dopravy, veřejné lázně či plovoucí toalety.
Přibližně od roku 2011, kdy byl „objeven“ potenciál nábřeží, se náplavky proměnily v jedno z nejnavštěvovanějších míst, mix různých aktivit a alternativní kultury. Postupně se však fungování stávalo neudržitelné a budilo i negativní reakce, především mezi rezidenty přilehlých městských částí. Sílily snahy prostory funkčně i architektonicky zorganizovat, vytvořila se Koncepce pražských břehů a ozvučná deska připravila několik studií rekonstrukce náplavek. I přestože původní iniciace vzešla z občanského sdružení (reprezentující zájmy obyvatel), které podporovalo především místní kulturu a komunity, postupem času se náplavky staly předmětem zájmu podnikatelů, turistů a mainstreamu. S atraktivitou místa rostl i politický a ekonomický tlak na využití místa, docházelo k výrazné komodifikaci a úpadku místní kultury (včetně například vizuálního smogu). V odborné literatuře se hovoří o symbolickém vymístění (displacement) – tento jev vede k tomu, že lidé, kteří život v těchto místech obnovovali, již místo nepovažují za svoje. Jak se s tím návrh Petra Jandy vyrovnává? Mohou architektonické úpravy ovlivnit způsob využívání či napomoci udržet tradiční uživatele prostoru? Jaké jsou zájmy obyvatel a jaké poptávce by se mělo vyhovět? 

Petr Janda vystudoval architekturu na Fakultě architektury ČVUT a monumentální tvorbu na AVU v Praze. Do roku 2007 byl členem sporadical, pak založil vlastní studio brainwork. Pohybuje se na rozhraní architektury, umění a veřejného prostoru. Má rád aktivní účast na vzniku zadání, komplexní přístup a multidisciplinární spolupráci. Snaží se každý projekt definovat originální ideou a tvořit „současně“. Náplavce se věnuje přibližně od roku 2009, je například autorem návrhu úpravy torza parníku pro projekt (A)VOID Floating, kde se tradičně konávalo setkání Architekti na jedné lodi.

Barbora Bírová je sociální antropoložka, působí na Univerzitě Karlově. Dlouhodobě se soustředí na výzkum bezdomovectví a proměny města i se zaměřením na genderovou perspektivu. Speciálně ji zajímají různé formy násilí. Pracuje jako radní a poradkyně pro ukončování bezdomovectví v Platformě pro sociální bydlení. Vede organizaci Anthropictures, která se zaměřuje i na aplikované sociálně-antropologické výzkumy v městském prostředí. Od roku 2017 probíhá putovní participativní výstava Obrazy bez domova, která je jedním z výzkumných výstupů. Výstava prostřednictvím fotografií a zvukových záznamů zprostředkovávala každodenní zkušenost lidí bez domova.

kamera: Tomáš Hlaváček
střih: Tomáš Hlaváček
překlad: Ondřej Kvapil, Karolína Plášková
titulky: Tereza Kvapilová, Karolína Plášková