Konec foltýnizace státu vs. Batolata s plamenomety na ministerstvech. Spor Zahradil - Lipavský

Описание: Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský a někdejší europoslanec Jan Zahradil se střetli nad americkým zásahem ve Venezuele, budoucností Evropy, válkou na Ukrajině i domácími spory kolem Tomia Okamury a změn na ministerstvu zahraničí.

Oba se shodli, že mezinárodní právo formálně existuje, ale v praxi o výsledku často rozhoduje síla. Zahradil připomněl, že Spojené státy, Rusko i Čína v minulosti pravidla porušovaly, když šlo o jejich zájmy. Lipavský zdůraznil, že i přes anarchickou povahu mezinárodních vztahů zůstává mezinárodní právo klíčové zejména pro malé a střední státy.

Výrazná neshoda panovala v hodnocení vztahů USA a Evropy. Zahradil tvrdil, že Spojené státy přestávají Evropu považovat za prioritu a jsou ochotny přistoupit na dělení sfér vlivu. Lipavský oponoval, že USA Evropu neopustily, ale tlačí ji k větší odpovědnosti za vlastní bezpečnost. Podle něj to znamená vyšší výdaje na obranu a pokračující podporu Ukrajiny.

V otázce budoucnosti Ukrajiny Zahradil varoval, že evropské sliby mohou narazit na politickou realitu a únavu voličů. Mluvil o možném hledání „modus vivendi“ s Ruskem. Lipavský naopak zdůraznil, že ruské požadavky na návrat bezpečnostního uspořádání před rok 1997 jsou pro Česko nepřijatelné a že ustupování agresorovi by ohrozilo suverenitu střední Evropy.

Do debaty vstoupila i domácí politika. Lipavský ostře kritizoval výroky předsedy sněmovny Tomia Okamury o „zelenského chuntě“ a označil je za skandální. Zahradil sice odmítl Okamurovu formu, ale upozornil, že téma korupce na Ukrajině nelze přehlížet. Spor se přenesl i na reakci ukrajinského velvyslance, kterou Zahradil označil za překročení diplomatických zvyklostí, zatímco Lipavský ji považoval za legitimní obranu.

Nejvyhrocenější část přišla při hodnocení změn na ministerstvu zahraničí. Lipavský je označil za nekompetentní a nebezpečné oslabení boje proti hybridním hrozbám. Zahradil je naopak hájil jako racionalizaci státní správy a odmítl podle něj zbytečnou „foltínizaci“ resortu.

Debata ukázala nejen rozdílné pohledy na Ukrajinu a světovou politiku, ale i hluboký rozpor v představách o roli české diplomacie v době, kdy se mezinárodní řád viditelně proměňuje.