Hana Hegerová - Potměšilý host (klip) (1991)

Описание: hudba: Petr Hapka / text: Michal Horáček

Jsou čtyři ráno… nebo víc,
jsem vzhůru, koukám na měsíc
a nebo dolů do ulic,
kde lampy bloudí.
Snad je to jedna z nočních můr,
co vidím, to je soudní dvůr
a ten mě teď soudí.

Soud rána – to je nespavost
a notně potměšilý host,
je seriózní navýsost,
a tak mě soudí.
Já ale kuráž posbírám
a řeknu: Všechno popírám!
Jen ať si mě soudí,
ať mě klidně soudí,
já se nepřiznám.

Soudí
tady mou nápadnou růž,
dnes mě soudí
kdejaký náhodný muž,
že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít, jak se dá
v proudu dní míjejících,
občané přísedící,
k tomu já se vám
nikdy nepřiznám.
Já se nepřiznám.

Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
když v roli svědků povědí,
že mám ráda třeba – růže.
I to, že ještě radši spím
a ve snech často zabloudím
k vůni mužské kůže,
to mi nepomůže.

Co napůl je, chci docela,
chci vstát jak ptáci z popela
a dělat, co se nedělá,
a za to mě teď soudí.
Chci v kádi světa hledat špunt,
když na huntě jsem, poznám hunt
a v zlatě jeho kontrapunkt,
proto nezabloudím,
a tak se nepřiznám.

Soudí
tady mou nápadnou růž,
dnes mě soudí
kdejaký náhodný muž,
že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít, jak se dá
v proudu dní míjejících,
občané přísedící,
k tomu já se vám
nikdy nepřiznám.
Já se nepřiznám.

Ten soud mi říká: Už to vzdej,
jen na sebe se podívej
a za pravdu nám dej,
že jsi pěknej ptáček.
Jen pohleď na svou minulost
a pochop, že v nás hárá zlost,
tak požádej nás o milost
a začni s pláčem.

Hm, já koukám vzhůru na měsíc
a taky dolů do ulic
a sama sebe slyším říct:
Nejsem z těch, kdo loudí.
Už nechte dalších průtahů,
jsem vinna v plném rozsahu!
Hlasům, co mě soudí,
já se přiznávám!

Soudí
tady mou nápadnou růž,
dnes mě soudí
kdejaký náhodný muž,
že chci dávat i brát,
že mám v úmyslu žít, jak se dá
v proudu dní míjejících,
občané přísedící,
k tomu já se vám
plně přiznávám.
Já se přiznávám.