František a Vojta Nedvědovi - Skládanka, Zrnka, Nad Sázavou

Описание: 0:00 Úvod
0:43 Skládanka
2:56 Zrnka
5:29 Nad Sázavou

Skládanka
Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám,
jak otáčíš hlavu, všechno už víš, to, co bych chtěl.
Snad se mi zdáš nebo nechápu nic,
snad jsem jen blázen, co chtěl bych víc?
Ty můj vánku, skládanko hezká, z kouzelnejch chvil.

Do závěsů, nutí se den a my máme půlnoc,
cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc.
Poprvé blízko, blízko tě mám
a tvoje tvář je plná stop mých,
začnu se bát, jestli to moje rád, ti neublíží.

A už se mi stýská, pitomej čas, už musíš jít,
uklidím okurky, polštáře, naposledy pusu ti dám.
Ruce si chvíli nebudu mýt,
pel z tvojí kůže nechci si vzít,
tak zase zítra, ty můj vánku milovaný.

Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám,
jak otáčíš hlavu, všechno už víš, to, co bych chtěl.
Snad se mi zdáš nebo nechápu nic,
snad jsem jen blázen, co chtěl bych víc?
Ty můj vánku, skládanko hezká, z kouzelnejch chvil.

Milovaná...

Zrnka
Už dávno se mi stejská,
tak ti, lásko, píšu, že bych tě moc chtěl,
když dívám se ti do očí,
tak jak bych správný slova zapomněl.

Uspěchaná doba hledá zrnka vztahů,
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék než láska,
s ní by o sto roků lidé byli dál.

Už dávno se mi stejská,
a teď koukám kolem sebe ještě víc,
do zavřených srdcí slunce
těžko cestu hledá, odlétne a nic.
Uspěchaná doba hledá zrnka vztahů,
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék než láska,
s ní by o sto roků lidé byli dál.

Jak dávno se mi stejská,
tak ti, lásko, píšu, že bych tě moc chtěl,
po horách se s tebou toulat,
počítat hvězdy v noci rád mám, to bych chtěl.

Uspěchaná doba hledá, zrnka vztahů,
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék než láska,
s ní by o sto roků lidé byli dál.

Uspěchaná doba hledá, zrnka vztahů,
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék než láska,
s ní by o sto roků lidé byli dál.

Nad Sázavou

Do noci před tunelem zahouká
poslední vlak, co veze opožděný nádražáky domů spát,
zhasni tu písničku a napít mi dej,
před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd,
ta řeka je jak pohádka,
co vyprávěli naši v chatě, kde byl les.

Mravenčí skála plná našich jmen
a pražce plný hřebů, z kterých jsi si letopočet přečíst moh',
viadukt, kam ses chodil učit bát,
jak strašně duní, když projíždí vlak,
a táta s mámou, co foukali nám rány,
když chodili jsme domů spát.

Nad Sázavou, nad Sázavou,
občas vzpomene si člověk asi
na ty časy krásný,
kdy zpívali jsme Brontosaury, Spirituál.

Do noci před tunelem zahouká
poslední vlak, co veze opožděný nádražáky domů spát,
u trati ostružiny vykvetly zas,
v Sázavě zase prej je hromada ryb,
a dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo,
bude líp.

Nad Sázavou, nad Sázavou,
občas vzpomene si člověk asi
na ty časy krásný,
kdy zpívali jsme Brontosaury, Spirituál.

Nad Sázavou, nad Sázavou,
občas vzpomene si člověk asi
na ty časy krásný,
kdy zpívali jsme Brontosaury, Spirituál.

#vojtanedved #frantiseknedved #nedvedi