Proč tolik Nacistů uprchlo do Argentiny po Druhé Světové Válce?

Описание: Po skončení druhé světové války usnadnila mezinárodní podpůrná síť útěk mnoha bývalých představitelů německého režimu do Jižní Ameriky, přičemž hlavním cílem byla Argentina. Uprchlíci využívali trasy vytvořené mezi Španělskem, Itálií a Buenos Aires, cestovali s novými identitami, pasy Mezinárodního červeného kříže a vízy vydanými s diplomatickou a náboženskou podporou. Vláda Juana Dominga Peróna, motivovaná politickými a antikomunistickými důvody, povolila jejich vstup pod záminkou národní obnovy.

Osoby jako Carlos Fuldner a Rodolfo Freude koordinovaly operace z Casa Rosada, propojující státní instituce s prostředníky v Evropě. V Římě a Janově poskytovala Pontifikální komise pro pomoc a biskup Alois Hudal dokumenty těm, kteří hledali útočiště. V letech 1946 až 1950 vstoupilo do země více než tři tisíce Evropanů s minulostí spojenou s Třetí říší, kteří se začlenili do německých komunit, průmyslu a škol v zemi.

Případy jako Adolf Eichmann a Erich Priebke dokazují strukturované fungování této sítě. Oba vstoupili s falešnými doklady a žili pod novými identitami, dokud nebyli po desetiletích odhaleni. Spojení mezi argentinskými a evropskými institucemi umožnilo po léta skrývat jejich pobyt.

Nedávné výzkumy odhalují, že po změně režimu v roce 1955 byla mnohá oficiální archiva pozměněna nebo zničena. Dochované dokumenty v Evropě však dokazují existenci koordinovaného systému ochrany a přesunu. Tato politická, diplomatická a církevní síť proměnila Argentinu v hlavní útočiště bývalých členů Třetí říše v poválečném období.